Kdo zhlédl pořad "Na tvrdo", musel určitě od televizní obrazovky odcházet plný dojmů. Někteří z vás si možná říkali, že to je hrůza, aby se takové věci děly, jiní z vás si možná říkali, že je to jen střípek z toho všeho, co se v naší politice děje. Já osobně se hlásím k té druhé skupině. I tak se domnívám, že se reportérům podařilo rozkrýt základní pilíře fungování „moderní politiky demokratického státu“. Shánění kompromitujících materiálů, vydírání poslanců, směnný obchod tváře na billboardu za desetimilionovou dotaci atd. To vše jsou věci, které dozajista patří ke každodenní práci politiků, očividně nám to ale nijak zvlášť nevadí. Nebo jsme snad tak naivní, abychom věřili slovům Pavla Rychetského, který tvrdí, že před pěti lety nic takového v politice neexistovalo?
Představte si sebe v kůži třeba ministra životního prostředí. V pátek se vám dostane na stůl projekt na výstavbu továrny někde v šumavském lese. Samozřejmě tyto úmysly striktně zamítnete, je přece vaší povinností (slovo přesvědčením se opravdu bojím použít) chránit naše lesy a v nich žijící živočichy. V sobotu se však sejdete s investorem, který má o vybudování továrny skutečně velký zájem, neboť ví, že by mu přineslo velké zisky. Zeptá se vás, zdali byste nebyli ochotni své rozhodnutí přehodnotit, že by mohla taková „desítka připlout“ do vašeho rodinného rozpočtu. A teď si položte ruku na srdce a odpovězte si sami – budete v pondělí stále chránit stovku stromů a pět veverek, které by přišly o domov? A tyto situace v politice nejsou vzácností, občas si vzpomenu na přesně takovou úsměvnou „přesvíkendovou“ změnu názorů tehdejšího ministra Ambrozka.
Na jakémkoliv ministerstvu si vymyslíte desítky takových obchodů, které se tam mohou dít. Obchoduje se zde s obrovskými pozemky, s obrovskými majetky, v platnost ve sněmovně vcházejí důležité zákony, které mohou být silně po chuti určité skupině lobistů, kteří jsou proto také ochotni za jejich prosazení štědře odměnit určité řadové poslance. A opět – budete se držet svého přesvědčení, nebo zvednete ruku pro jeden zákon, který se vás třeba ani mnoho netýká a který vám vynese třeba roční plat? Myslím, že málokdo je tak morální člověk, aby odolal pokušení, protože ať se vám to líbí nebo ne, každý z nás je především individualita. Někteří jsou k pomáhání ostatním nakloněni více, někteří méně, avšak drtivá většina z nás v prvé řadě pomůže sama sobě. Politika tedy není zkažená proto, protože jsou v ní zkažení lidé, alespoň hlavní důvod to dozajista není. Politika je zkažená kvůli své podstatě, je zkažená protože skupina „mocných“ nakládá s osudy a majetky cizích lidí. Lidí, kteří jim jsou úplně ukradení. Z této situace jim plynou ohromné možnosti, jak si přilepšit. Kdo by toho nevyužil, že? Tímto se dostávám také k tomu, že myslet si, že ODS je zkorumpovaná více než ČSSD (nebo naopak), je úplná hloupost. Stejně tak je hloupost domnívat se, že v tzv. „vyspělých demokraciích“ je situace lepší. Často to bývá právě naopak, USA budiž příkladem.
Přijde mi pak tak trochu tragikomické, že lidé svými hlasy podporují politiky znovu a znovu ve víře, že tentokrát už volí ty „čistší“ a ukázněnější, kteří konečně zatočí s korupcí. Avšak k tomu nikdy nedojde, jsou vymýšleny jen naoko antikorupční koncepce, aby byl volič uchlácholen. Není to možné, protože jak jsem již řekl – není to v lidech, každý je úplatný, je to v systému, v příležitostech. Pokud se nad tím zamyslíme a pochopíme podstatu, změní se nám pohled na to, jak věci v našem světě fungují. A pokud nás to pochopí dostatečné množství, možná pak budeme moci změnit věci k lepšímu. Jestli ale nebudeme přemýšlet a budeme nadále svěřovat naše osudy politikům, dvakrát světlé zítřky nás nečekají.