Na začátek jeden krátký příběh. Pan Pilný deset let tvrdě pracoval jako kuchař ve vyhlášené pražské restauraci. Celou tu dobu mu dodávala sílu pouze touha po svém vlastním podniku. Když konečně našetřil dostatek financí, jal se realizovat svůj celoživotní sen. Koupil si nemovitost, nakoupil vše potřebné a za pár týdnů již vařil prvním hostům své speciality. Byl nejšťastnější člověk na světě. Jednou večer, když uklízel po náročném dni, do restaurace vtrhli dva pánové v černém. Již na první pohled nevypadali příliš přátelsky. Jeden stál u dveří, druhý směřoval k panu Pilnému s viditelnou pistolí za pasem. Řekl mu, že pokud by rád dál provozoval svůj podnik a pokud nechce, aby se jemu nebo jeho rodině něco stalo, bude muset platit každý měsíc 20 procent ze svých příjmů. Pan Pilný byl zdrcen. O praktikách mafií se dozvídal vždy pouze ze sdělovacích prostředků, nikdy si nemyslel, že to sám zažije na vlastní kůži. Několik nocí nespal, poté dospěl k názoru, že nejmoudřejší bude cesta nejměnšího odporu a tak začal platit. Vzhledem k tomu, že odváděl každý měsíc 20 procent financí mafii, nemohl investovat do rozvoje své vysněné restaurace tolik co předtím. Jeho životní úroveň poklesla a podnik se již nerozvíjel tak rychlým tempem jako předtím. Časem si však na všechno zvyknul a již mu nepřišlo ani trochu divné, že od něj někdo vybírá pětinu jím vyprodukovaného bohatsví.
Tento příběh byl samozřejmě smyšlený, nicméně je všeobecně známo, že takové věci se skutečně dějí. Myslím, že by se našel málokdo, kdo by si myslel, že je toto "mafiánství" správné. Avšak existuje ještě jedna mafie. Mafie, která to za dlouhá léta dotáhla podstatně dál. Podařilo se jí pozměnit myšlení lidí natolik, že přestali přemýšlet nad morálností a správností jejích praktik. Pomocí různých lží, intrik, slibů a manipulací se jí podařilo lidi přesvědčit, že je vlastně správné odvádět jí pravidelně část ze svých příjmů. Dokonce došla tak daleko, že se lidé navzájem obviňují z toho, že "ten druhý" jí (mafii) neplatí. Tato velmi úspěšná mafie se nazývá stát a dva muži v černém jsou finanční úřad. Vidíte onu podobnost, či dokonce shodu státu a mafie z příběhu? Pravda, jsou zde drobné odlišnosti.
Mafie z příběhu za vybrané peníze neposkytuje okradenému žádné služby, tedy pokud pomineme fakt, že většinou poskytuje ochranu před ostatními mafiemi. Zato stát služby poskytuje. Dáva všem okradeným (daňovým poplatníkům chcete-li) "bezplatné" vzdělání, zdravotnictví, policejní ochranu, soudy atd. Kvalita těchto služeb je mizerná, ale to je téma na několik dalších úvah. Podstatná je otázka – chtějí všichni platící tyto služby poskytované státem? Jsou zajisté lidé, kteří si něchtějí platit zdravotní pojištění, protože jsou zkrátka přesvědčeni, že budou zdraví a tedy jej nepotřebují. Jsou určitě lidé, kteří nechtějí z daní živit ty, pro které je práce vulgarismus. Jsou určitě lidé (a je jich spousta), kteří nechtějí z daní platit pohodový život církevních hodnostářů a k tomu další miliardy v rámci tzv. "vyrovnání s církvemi". Jsou také určitě lidé, kteří nechtějí z daní platit neúspěšné a netalentované umělce, kteří by si normálně už dávno museli najít jinou živnost. A tak bych mohl pokračovat. Jsem si téměř jist, že každý čtenář, který se prokousal až sem, patří minimálně do jedné z kategorií které jsem popsal. Máte ale na vybranou? Nemáte. Daně zkrátka platit budete, ať se vám to líbí nebo ne, tedy pokud nechcete zbytek života strávit v cele 3×3 m. Myslím, že podobnost státu a mafie z příběhu je zřejmá. A aby bylo ještě hůř, na scénu přichází lidské pokrytectví.
Prakticky každému, komu řeknete jméno nějakého současného politika, se zvedne tlak a rozbuší srdce. Na jazyk se lidem dostávájí ta nejhorší slova. Politiky má málokdo rád. Je všeobecně známo, že korupce má v politice své místo. A to nejen u nás, ale naprosto VŠUDE na světě. Je to logické. Politici rozhodují o vážných věcech, drahých zakázkách a podobně. Myslet si pak, že dá politik přednost blahu lidu před plným kufříkem, je silně najivní. Úplatný je každý. A i přesto všechno lidé pak stejně přijdou k volbám a opět dají vlastním hlasem zelenou korupci a vlastnímu prospěchu politiků. Není to tak trochu pokrytecké?
Podobné je to s daněmi. Málokdo upřímně řekne, že chce platit daně. Spousta lidí pracuje tzv. na černo, jen aby daně platit nemusela. Spousta lidí má různé vedlejší výdělky, které nedaní. Každý, kdo má možnost nějaký příjem nezdanit, to udělá. Pak ale všichni přijdeme večer k televizím, kde pravidelně vidíme případy daňových úniků. Tu se prodávaly nezdaněné cigarety, tady nezdaněný alkohol, o daňových únicích kolem byznysu s pohonnými hmotami označenými jako tzv. "lehké topné oleje" ví každý. Tyto lidi pak označíme za otřesné zločince, podvodníky, téměř vlastizrádce. A proč? Protože nechtěli mafii zaplatit daň. Není to od nás opět poněkud pokrytecké?
Z uvedeného je již jasná odpověď na otázku z úvodu. At jsou daně jakékoliv, nejsou nic jiného než krádež. A jak se jistě všichni shodneme, krádež je špatná. Mnoho lidí pak namítne – "Je na tom něco pravdy, ale co máme dělat? Stejně s tím nic nezmůžeme.". Osobně se domnívám, že každý stát směřuje přibližně tam, kam jsou nastaveny myšlenky většiny jeho obyvatel. Silně pochybuji o tom, že by sám Lenin či Stalin byli schopni provést tolik věcí aniž by s nimi značná většina lidí alespoň zprvu nesouhlasila. Jsem přesvědčen, že když začneme u sebe, budeme nezaujatě a objektivně přemýšlet, nebudeme najivní a pokrytečtí, můžeme takto něco změnit.
P.S.: víte, že vybírání daně z příjmu v USA je protiústavní a že neexistuje žádný zákon, který by to nakazoval? Ale o tom až jindy…;-)