Již v předchozích článcích jsem se zmínil, že finanční krize NENÍ nic přirozeného a NENÍ výrazem neschopnosti trhu regulovat sám sebe. Je jasné, že naše současné problémy jsou způsobeny dlouhodobou inflační a zadlužovací politikou států celého světa, samozřejmě v čele s USA. Dokud bude pro úzký okruh lidí (centrální bankéři) existovat privilegium tisknout peníze jen tak ze vzduchu, bez krytí zlatem, budou se krize opakovat. Nelze zajistit finanční stabilitu v takovémto systému. Pokud se tisknout peníze jak na běžícím pásu a úrokové sazby jsou proklatě nízko, lidé si půjčují pořád víc a víc, protože se to zkrátka vyplatí. Bohužel se však jedná o iluzi, neboť lidé reálně nemají na to, aby mohli tyto dluhy splácet. Časem úvěrová bublina praskne a ti, kteří žili mnoho let nad poměry teď musí žít "pod poměry".
Americký "kongresmen" Ron Paul, či ekonom Peter Schiff již od roku 2002 upozorňovali na hrozící katastrofu, avšak všichni se jim smáli. Došlo na jejich slova. Ono totiž po selské úvaze není až tak složité odhadnout, že finanční systém s centrálními bankami v popředí je odsouzen k neustále se opakujícím krizím. Z toho plyne, že lidé ovládající centrální banky velmi dobře vědí, co se bude dít. Dobře vědí, že krize přijde. Z jejich pohledu ji lze tedy chápat buď jako "side-effect" pro ně výnosné inflační politiky, nebo jako plánovanou věc. Řekl bych, že pravda bude někde uprostřed.
Bohužel za posledních sto let bylo těchhle politicky generovaných krizí mnoho. Světové války, finanční krize v třicátých letech, záminky pro útok na Vietnam, Afgánistán či Irák atd. A po každém z těchto politicky geniálně vymyšlených tahů přišla restrikce. Omezení lidských svobod. Crisis managment ve své plné kráse. Po problémech ve třicátých letech se lidem nakukalo, že krytí peněz zlatem je problematické a že je nutné od něj upustit. Po útocích z 11. září se podařilo vzbudit v lidech dojem, že kdesi v afgánských horách sídlí mocná teroristická organizace, která chce vyhladit celý západní vyspělý svět a tak je třeba rázně zakročit. Lidé dali souhlas k tomu, aby desetitisíce vojáků odjely na životunebezpečnou misi, kde každý den nasazují svůj život jen proto, aby si hrstka mocných rozšířila sféru vlivu. "War on terror", "Weapons of mass destruction". Tato hesla zaznívala v televizi stokrát za den. Za osm let jsme neviděli ani irácký dynamit, natož atomovky nebo bacil antraxu. Válka v Iráku a Afganistánu je válka za ropu a moc, válka proti nikomu. Nebo vy se snad cítíte bezpečněji? Navíc, lehce byl také uzákoněn tzv. Patriot Act. Američan dnes vinou tohoto dokumentu může být uvězněn bez předchozího obvinění, odposloucháván bez soudního povolení, jeho dům může být prohledán bez povolení atd.
Smutný fakt tedy je, že za posledních sto let se ze svobodných Spojených států stala socialistická země, kde tajné služby a FED kontrolují úplně všechno. Všechno díky crisis managmentu. EU je v tomto procesu o krok pozadu, avšak ubírá se stejným směrem. Dost jistě nás čekají zákony regulující trh ještě více, masivní stimulační balíčky podobné tomu americkému, které dalším zadlužením krizi ještě více prodlouží a prohloubí, a další opatření ukusující kousek z našich svobod. Velmi pravděpodobně se také dočkáme invaze do Iránu. Už teď se děsím, co jí bude asi předcházet… Pomalu ale jistě se nám všem kolem krku utahuje obojek nesvobody a pokud vůči tomu budeme stále lhostejní, brzy nebude cesty zpět. Pamatujme na slova J.W. Goetheho, který tvrdil – "Nikdo není beznadějněji zotročen než ten, který si falešně myslí, že je svobodný".