Světová finanční krize
Finanční krize zuří v celém světě, o tom dnes již není pochyb. Dotkla se prakticky všech oblastí lidského konání, bankovnictvím počínaje a sportem konče. Názory na to, čím je tato krize způsobena, se dosti rozcházejí, zdá se však, že většina populace se spíše kloní k myšlence, že dnešní trh je příliš svobodný, funguje příliš rozvolněně a toto jeho „utržení z řetězů“ má za následek rozkolísání křehké světové finanční rovnováhy. Pokud se však člověk ohlédne do historie, zjistí, že krize přesně tohoto typu se tak nějak začly objevovat až v posledních dvou stoletích. Lidé ve středověku jistě zažívali mnoho krizí. Ať již to však byly morové a jiné epidemie, nebo třeba neúrodami způsobené hladomory, viník byl vždy jasný a krize jasně definovatelná. V poslední době však krize přichází tak nějak „odnikud“. Před rokem jsme se z médií dozvěděli, že nejspíš svět postihne jakási recese. S postupem času se ve zprávách začaly objevovat stále hrozivější scénáře o tom, co nás čeká a najednou krize přišla! A zdá se, že především ze Spojených států. Avšak co se v USA, či ve světě, stalo tak hrozného, že najednou lidé přicházejí o práci? Byla to snad nějaká živelná katastrofa? Nebo snad silně nevhodné klimatické podmínky i v dnešní době znemožňující zemědělskou produkci? Všechny tyto dohady jsou samozřejmě liché.
Přichází tedy politicky velmi výhodný argument – může za to nespoutaná neviditelná ruka volného trhu. Pokud však má tato hypotéza platit, musel se v posledních dvou stoletích trh nějak rapidně rozvolnit, neboť jak jsem uvedl dříve, tyto krize tady nebyly vždy. Opak je však pravdou. Americký trh se koncem 19. století stával stále svázanějším a na počátku století dvacáteho dostal ránu největší – vznikl FED, americká centrální banka a začla z pohledu historie úplně nová doba, která by se možná dala nazvat „inflační novověk“. Od peněz krytých zlatem se upustilo a lidstvo bylo postupně donuceno používat pouze platidlo vydané centrálními bankami, které vznikly ve všech zemích světa. Celý do té doby relativně volný trh byl tak fakticky ovládnut centrálními bankéři, neboť jsou to jen a pouze oni, kdo skutečně VLASTNÍ peníze. Spolu s těmito zásahy byly postupně zvyšovány daně. Kdybychom dnes uměli cestovat v čase, vrátili se o sto let zpět a řekli lidem, že celkové zdanění výdělků jejich vnuků a pravnuků bude zhruba 50 procent, nejspíš by se všichni nechali sterilizovat.
Je tedy patrné, že trh se rozhodně nestává svobodnějším, spíše by se dalo říci, že nikdy nebyl tak nesvobodný. Nemůžeme tedy ani v nejvtěžší opilosti tvrdit, že příčína je v nedostatečné regulaci. Samozřejmě více regulace znamená také více politické moci, proto existuje velmi málo veřejných činitelů, kteří nejsou s nastoleným převažujícím názorem konformní. Nakonec ještě poznámku – nektěří skuteční ekonomové už poměrně značnou dobu před propuknutím krize věděli, co nás čeká, zatímco tzv. odborníci obhajující inflační politiku pěli ódy na skvělý stav světové ekonomiky do poslední chvíle. A tak když Peter Schiff už v roce 2006 do detailu předpověděl, co se stane v letech následujících, ostatní se mu jen smáli a považovali ho za blázna. Koneckonců, podívejte se sami – http://cz.youtube.com/watch?v=2I0QN-FYkpw .
USA má nového prezidenta
Prezidentem Spojených států amerických se stal poprvé muž tmavé pleti, senátor a zkušený politik – Barrack Obama. Neskutečným způsobem dokázal dostat masy lidí na svou stranu. Jeho obrovské charisma je neoddiskutovatelné. Jeho řečnické schopnosti jsou na skutečně vysoké úrovni, je vtipný, je to sportovec, má dvě děti, sympatickou manželku a do Oválné pracovny si chce pořídit jako první americký prezident v historii počítač. Jeho předvolební kampaň byla přeplňena šlechetnými sliby – chce uzavřít věznici Guantanamo, stáhnout vojáky z Iráku, oživit ekonomiku osmi sty miliardami dolarů, zajistit občanům sociální výdobytky moderní doby a samozřejmě zrovnoprávnit postavení černochů v americké společnosti. Díky tomuto z pohledu převažujícího světového smýšlení naprosto nekontroverznímu předvolebnímu programu a jeho osobním kvalitám se v USA při jeho inauguraci dělo nevídané. Miliony lidí z celého světa se sjely, aby si vychutnaly tento údajně historický okamžik. Slavilo se mohutně a dlouze a to nejen ve Washingtonu, ale i ve zbytku světa. Lidé v Africe slavili, jako by se jednalo o jejich prezidenta. Zdálo by se, že svět s trochou nadsázky našel svého spasitele. Všemocného člověka, který nám všem přinese spokojenější život, prosperitu a vůbec čerstvý vítr do plachet, ať již na jezeru ekonomickém, či společenském. Já jsem bohužel jako vždy v těchto věcech poměrně skeptický.
Vzhledem k tomu, že násilí je špatné, ať jej koná kdokoliv v zájmu čehokoliv, se stažením vojáků z Iráku nemohu než souhlasit. Taktéž uzavření kontroverzní věznice Guantanamo, místa, kde jsou tzv. „teroristé“ vyslýcháni s pomocí těch nejkrutějších mučících metod, je jistě dobrým krokem, na druhou stranu je nutné klást si otázku, co se s těmito vězni stane potom.
V oblasti ekonomických reforem už je to ale horší. Zvýšení daní, zvýšená regulace trhu práce a zavedení sociálních výdobytků, které mají údajně pomoci lidem v nouzi, jsou cestou do pekel. Amerika byla v historii v těchto ohledech jedna z nejsvobodnějších zemí světa a právě proto je jedním z nejvyspělejších států světa. Zároveň tzv. stimulační balíček, který má 800 miliardami dolarů oživit uvadající ekonomiku, je bohužel jen politickou hrou a bude mít za následek pouhé oddálení doby, kdy se potápějící finanční Titanic dotkne dna. Jak jsem psal výše, byl to právě výdej obrovského objemu ničím nekrytých peněz, který způsobil finanční bublinu, se kterou se teď bude muset sám trh vyrovnat. Byly to právě smrtící zásahy FEDu a jejich neuvážené snižování úrokové sazby, které běžným Američanům dávalo mylný dojem, že žití je jednodušší než kdy předtím, že vysoké zadlužení domácností je běžný a bezpečný jev. Jediné opatření, které může průběh krize zkrátit je to, které bude nutit občany šetřit a ne ještě více utrácet a zadlužovat se. Zvýšení úrokových sazeb a snížení daní podpořené škrty na výdajové straně jsou možná řešení, která by pomohla urychlit dopad zmíněného Titanicu až na dno, aby se od něj topící se ekonomika mohla opět odrazit. Toho dna se bohužel tak či tak nevyhne. Dalších nekrytých 800 miliard pouze způsobí další mylný dojem, že to vlastně není ještě tak špatné a že je vhodné utrácet. Krize se tak prodlouží a její následky budou ještě více zničující.
S ekonomickými opatřeními prezidenta Obamy tedy nelze souhlasit. Obecně musím ale říci, že mu docela fandím. Pokud se mu podaří alespoň trochu omezit válčení a mučení lidí, bude to jen dobře. Obávám se však, že Spojené státy jsou ovládány tak mocnými skupinami lidí, ať již z finančnictví, či zbrojního průmyslu, že i kdyby Obama skutečně chtěl tyto věci změnit k lepšímu (což nemusí být zaručeně pravda), bude jeho pozice velmi složitá.
Václav Klaus stále bojuje
Náš prezident Václav Klaus se neustále snaží upozornit na rizika spojená s přijetím Lisabonské smlouvy. Upozorňuje stále, že pojem globálního oteplování je zneužíván k politický účelům. Tvrdí správně, že finanční krizi zvýšená regulace trhu jen zhorší. Jako jakýsi český don Quijote je však napadán ze všech stran, na jeho hlavu se snáší neopodstatněná a argumenty nepodložená kritika. Je urážen a zesměšňován politiky mainstreamu a to jen proto, že je jako jeden z mála schopen vyjádřit svobodně svůj názor. Velmi mě potěšilo, že Miloš Zeman za tuto „evropskou neposlušnost“ Václava Klause ohodnotil velmi kladně, i když samozřejmě dodal, že jeho názory na EU jsou naprosto opačné. Nesouhlasím s politickým přesvědčením Miloše Zemana, avšak je třeba mu přiznat, že skutečně patří mezi lidi s pevným charakterem a neměnným názorem.
Samozřejmě, Václav Klaus byl a je politik a s velkou radostí využíval a využívá obrovských výhod, které mu tato pozice přinášela a přináší. Avšak jsem rád, že žiju v zemi, jejíž prezident se nebojí svobodně vyjádřit svůj názor, který se neshoduje se zhoubným smýšlením vrcholných evropských politiků. Zřejmě jako jediný politik se zasazuje o rozšíření svobody a ne o zotročení nás všech evropskými úřady.
Ruský plyn je opět v Evropě
Kauza s ruským plynem v plné kráse opět ukázala, jak to chodí, když je něco ve státních rukou. Politické zájmy a taškařice způsobily, že plyn z Ruska do Evropy neproudil celých 20 dní. Byla poměrně zima, některé země se dostaly skutečně až na pokraj energetického kolapsu, lidé neměli čím topit. Podstatné ale je, že žádná, jakkoliv velká soukromá společnost, si nemůže dovolit (zvláště v době krize) takový výpadek příjmů. Ani Microsoft si nemůže dovolit dvacet dní nedodávat do Evropy software, protože by byl jednak pokutován ze všech stran za porušení smluvních vztahů a jednak by přišel o obrovské příjmy. Pokud je však firma v rukou státu (ruský Gazprom), je jak vidno všechno možné. Politikům je totiž nějaký zisk ukradený, nevadí jim, že jejich společnost přijde o miliony dolarů, nevadí jim následné možné žaloby a pokuty. Nejedná se totiž o jejich peníze a tak v zájmu politických cílů jsou schopni se státním majetkem dělat věci, které by duševně zdravý soukromý majitel v životě neudělal.
Václav Havel v nemocnici
Nakonec krátký komentář k zdravotním problémům prezidenta Havla. S plícemi měl Václav Havel potíže již delší dobu, podstoupil několik chirurgických zákroků. Nyní se opět ocitnul v nemocnici a jak se zdá z posledního vývoje, jeho stav se lepší. Politické názory Václava Havla byly pro mě vždy tak trochu nečitelné a ne se všemi jsem se ztotožňoval. Václav Havel je však velká osobnost, která se zasloužila o to, že tady dnes nežijeme v tuhém socialismu. Je to člověk, který jako jeden z mála neříkal „nějak je, vždycky nějak bude, je třeba věci brát jaké jsou“. Věděl, že co se zde dělo, bylo špatné, a chtěl to změnit. Bojoval za nás všechny, bojoval vždy za mír a svobodu. Za to mu patří velký dík a já doufám, že bude žít ještě dostatečně dlouho a spokojeně.